Terina
Náš úplně první králík byl beran, jako ostatně všichni naši králíci. Byl stříbrný a veterinářka nám tvrdila, že je to samice, tak jsme ji pojmenovali Terina. Bohužel postupem času jsme zjistili, že je to kluk. Už ale slyšel na Terinu, tak jsme mu to jméno nechali. strašně rád si hrál s balonem. Jak ale dospěl, tak nás začal kousat.
Hodně běhal sám po bytě, v kleci byl jen minimálně. A tak nám rozkousal, nabíječku na mobil, nakousal šňůru od lednice, rozhryzal dřevo na posteli a překousal šňůru od myši.
Hodně běhal sám po bytě, v kleci byl jen minimálně. A tak nám rozkousal, nabíječku na mobil, nakousal šňůru od lednice, rozhryzal dřevo na posteli a překousal šňůru od myši.
Sendyna
Naším druhým beránkem byla konečně vytoužená samice. Dali jsme jí jméno Sendyna. Měla jsem jí strašně ráda, protože si se mnou ráda hrála. Běhala za mnou jako pejsek. Bohužel i ona až dospěla, tak se moc mazlit nechtěla. Naštěstí, ale nekousala. I ona běhala po bytě, ale už ne tak často.
Byl to úplně úžasnej králík a nikdy na ni nezapomenu. Koupili jsme jí od chovatelky a tentokrát nám nepřerostla jako Terina.
Monty
Naším posledním králíkem byl opět samec. Dostal jméno Monty. Ten už měl větší klec, takže po bytě už moc neběhal. Ale chodil často ven, teda pokud bylo venku hezky. Přestože to byl samec, tak měl nejúžasnější povahu ze všech. Rád se mazlil, nikdy nás nekousl. Abych vysvětlila proč neběhal po bytě. Jednou na vánoce nám rozkousl šňůru od světýlek na stromečku. Byl to jen okamžik a bylo po světýlkách. Mamka si myslela, že tam jen čenichá a on se zatím pustil do šňůry. Než jsme si pořídili psa, tak ho mamka dala jedné paní od nich z práce. Monty se tam má skvěle. Žije na venkově, takže jak je hezky, tak běhá po venku. Dokonce má už i potomky. Ta paní je z něj nadšená, jak je chytrej. Prý jim v kuchyni uklízí papuče a to né, že by je jenom odtáhl, on je srovnal pěkně vedle sebe. Má tam i kamaráda, jejího vnoučka, takže o zábavu má postaráno. My máme kokra a protože je to lovecké plemeno, tak by se nejspíš nesnesli. Možná, když byl Bony malej, ale jak vyroste, tak pudy jsou pudy.
Monty
Naším posledním králíkem byl opět samec. Dostal jméno Monty. Ten už měl větší klec, takže po bytě už moc neběhal. Ale chodil často ven, teda pokud bylo venku hezky. Přestože to byl samec, tak měl nejúžasnější povahu ze všech. Rád se mazlil, nikdy nás nekousl. Abych vysvětlila proč neběhal po bytě. Jednou na vánoce nám rozkousl šňůru od světýlek na stromečku. Byl to jen okamžik a bylo po světýlkách. Mamka si myslela, že tam jen čenichá a on se zatím pustil do šňůry. Než jsme si pořídili psa, tak ho mamka dala jedné paní od nich z práce. Monty se tam má skvěle. Žije na venkově, takže jak je hezky, tak běhá po venku. Dokonce má už i potomky. Ta paní je z něj nadšená, jak je chytrej. Prý jim v kuchyni uklízí papuče a to né, že by je jenom odtáhl, on je srovnal pěkně vedle sebe. Má tam i kamaráda, jejího vnoučka, takže o zábavu má postaráno. My máme kokra a protože je to lovecké plemeno, tak by se nejspíš nesnesli. Možná, když byl Bony malej, ale jak vyroste, tak pudy jsou pudy.